Celá záležitost s horoskopy a se znameními horoskopu vznikla patrně ve chvíli, kdy si člověk uvědomil, že to nejdůležitější se v přírodě odehrává v cyklech. Pořád dokola přichází po jaru léto a potom podzim a nakonec zima, každý den vychází slunce a v noci často krajinu chmurně ozařuje měsíc.

Z této skutečnosti by museli vycházet i lidé, kteří by na Zemi zbyli po zániku současné civilizace, takže by asi dospěli k podobným výsledkům. Všimli by si, že se všechno na nebeské báni opakuje a otáčí, samozřejmě se přímo vnucuje srovnání se životem, jaro jako dětství, jinošství, zralost, léto jako dospělost, podzim a zima jako stárnutí a umírání. Sluneční cyklus se svým zimním a letním slunovratem a jarní a podzimní rovnodenností nemůže uniknout pozornosti inteligentních tvorů.

Pokud počítáme v desítkové soustavě, tak princip nebo symbol kola (opakování) má kolem dokola 365 dní, částí, stupňů, což zaokrouhleno dává (i když je to docela zvláštní náhoda) naprosto magické číslo 360. Pokud si představíme, že kruh má 360 stupňů, můžeme toto číslo dělit dvěma, třemi, čtyřmi, pěti, šesti, osmi, devíti a desíti (sedmička má výsadní postavení, protože je jako jediná k dělení nepoužitelná) a dostáváme se k dalším důležitým, téměř magickým číslům, která nás budou provázet celý život, jako jsou 60, 12, 15, 45, 90. Ve škole se potom učíme, že rok má 365 dnů, je rozdělený na 12 měsíců, den má 24 hodin (360 děleno patnácti), hodina šedesát minut, minuta šedesát vteřin, čtvrthodinka má 15 minut, hodina na přednášky nebo na vyučování má 45 minut. Dříve se běžně počítalo na kopy (60) nebo na tucty (12), což byla čísla, která se snadno dělila dvojkou, trojkou, čtyřkou a šestkou, šedesátka se dala rozdělit na pětiny po dvanácti.

Všechny tyto matematické zajímavosti a kupecké počty, které se používají dodnes – to všechno vychází z předpokladu, že jeden velký základní cyklus má 360 stupňů, jako rok dnů. Dříve se také rok počítal jako období, které má 360 dní, zbylých pět dní se nic nedělalo, slavilo se, pilo, hodovalo, z toho vznikly novoroční slavnosti a vítání nového roku, ale do ekonomického roku se počítalo pouze oněch "posvátných" 360 dnů. Cyklus Měsíce byl tak trochu v opozici, protože se v něm dalo dělit sedmičkou: sedm dní dávalo dohromady týden a čtyřikrát sedm = dvacet osm dní tvořilo základní měsíční cyklus úplňků a novů.

Je tedy jasné, že měsíční kalendář nijak zvlášť neladil se slunečním kalendářem, zpočátku se používal kalendář odvozený od měsíčních fází, takže se všechno odehrávalo pod patronátem Měsíčních bohyň, ale později, se vznikem zemědělství, se ukázal i z hlediska pranostik užitečnější sluneční kalendář. Slunce se personifikovalo, neboli v myslích lidí se změnilo ve slunečního boha, který se rodil o zimním slunovratu (kolem 21. prosince), dospíval a oplodňoval bohyni kolem jarní rovnodennosti 21. března a stárnul a umíral na přelomu října a listopadu (Samhain, Halloween) a potom se opět rodil v druhé polovině prosince  – a tak to šlo pořád dokola. Lidé se rodili po celý rok, ale zpočátku, když neexistovaly matriky, stačilo si pamatovat přibližné datum narození, z toho vznikla myšlenka sestavení horoskopu podle toho, v jakém znamení – neboli ve kterém souhvězdí – se zrovna nacházelo Slunce.

Když se domluvíme, že jako začátek horoskopu budeme vnímat jarní rovnodennost 21. března a že od toho dne až do přibližně opět 21. dubna bude období zvané "znamení Berana", tak každý, kdo se narodí mezi 21. březnem a 21. dubnem, bude "Beran" a každý, kdo se narodí mezi 21. 4. a 21. 5., bude Býk a potom přijde Blíženec a tak dále až k Rybám, které končí 20. 3. A potom opět přichází Beran.

Vše je záležitost domluvy a lehké představivosti. Horoskopy vycházejí z této konvence, není tudíž možné astrologickou konvenci srovnávat se skutečnými astronomickými jevy sledovatelnými na obloze – například ve kterém souhvězdí se Slunce skutečně nachází. Pro dokreslení lidské povahy je důležitější a popisnější právě astrologické znamení, protože rovnodennosti, stejně jako slunovratů, si člověk všimne snadněji než – "a jejda, Slunce vlastně ještě není v Blížencích, ale je v Býku, takže já vlastně ani nebudu Ryba, ani Rak, ale spíše Vodnář".

Takže ještě jednou: v astrologii vycházíme z bodu jarní rovnodennosti, protože pro psychologii člověka je důležité, ve kterém ročním období se narodil.

Dítě vnímá všechno už před narozením, a když se narodí do bujného jarního veselí, dá se předpokládat, že celý život do všeho půjde s větším nadšením a větší chutí než "opatrní" Štíři a Střelci, protože se narodili do prostředí, kdy se všichni klepali strachem, jestli přežijí zimu. Ale pozor – znamení neurčuje charakter člověka.

Nemůžeme se ptát, ve kterém znamení se rodí řidiči autobusu a ve kterém se rodí filmoví herci, stejně jako se nemůžeme ptát, ve kterém znamení se rodí zloději nebo sérioví vrazi. Charakter je něco, co je dané genetickou stavbou, která nesouvisí s astrologickými znameními, takže je možné, že například psychopat se narodí ve Lvu nebo ve Vodnáři, znamení bude spíše určovat, jestli se bude jednat o přičinlivého psychopata, který to dotáhne až na filmové plátno nebo do vlády, nebo o psychopata teoretika, který bude mít na všechno "vlastní názory" a stane se třeba filozofem nebo spisovatelem.

Mluvíme-li o božstvech, jde samozřejmě o symboliku, stejně tak tehdy, pokud mluvíme o "vlivu hvězd" nebo o "vlivu planet". Celý náš vesmír se ve své hmotné podobě řídí podle zákona akce a reakce (z toho se dají odvodit i ostatní "základní" zákony mechaniky) a náš prožitek reality a vesmíru se řídí podle zákonů akce a reakce, ale i podle zákonů analogie a synchronicity, což jsou zákony, s nimiž například věda nepočítá, proto se také nemůže dobrat žádné použitelné sjednocující teorie vesmíru a mikrokosmu ani dosud nemá žádnou, ani pravděpodobnou, teorii vzniku života na Zemi.

Souvislost polohy planet v horoskopu a osudu jedince určitého znamení je čistě analogická, vztažená na psychologii a celkovou životní situaci. Má to asi ten samý význam jako "malování čerta na zeď" nebo "přivolávání něčeho zlého", když to vyslovíme. To je ale zase na další povídání.