Právě dnes začíná jaro: Rituály, které zaženou zimu z domu i z mysli

s

Autor: archiv

Typické bylo například vynášení Smrti (Morany, Mory, Mořeny, Mařeny, Smrtholky…). Její jméno je pravděpodobně odvozeno od slovního kořene mar-, mor- čili „smrt“.

Nepředstavovala nic jiného, než zimu, jejíhož konce už se lidé (tak jako i my dnes) nemohli dočkat. Proto se jí symbolicky zbavovali. Mezi východními Slovany existuje obdobný obřad, figurína se však jmenuje Kostroma. Z tohoto původně magického obřadu se postupem času stala spíš zábava – a tím způsobem je vnímán i dnes. 

s

Autor: profimedia

Odpradávna byly symbolem přicházejícího jara kvetoucí větvičky jívy – takzvané kočičky. Ty se také používaly k jakýmsi obřadům, které byly trnem v oku církvi. Aby s nimi lidé „nečarovali“ doma, povolila jim církev donést tyto typické jarní větvičky do kostela, kde byly kropeny svěcenou vodou.

O Bílé sobotě, tedy den před Božím hodem, se tyto větvičky zapichovaly na okraj pole (nebo záhonů na zahradě) – měly sloužit jako ochrana dobré úrody. Ten den se nesmělo pracovat se zemí, ani se jí nikdo nesměl dotknout. 

s

Autor: archiv

Velký význam se také připisoval rituálnímu očišťování. Lidé například časně ráno vstali a omývali se rosou nebo se šli umýt k potoku. To mělo působit proti nemocem. Největší ozdravný účinek prý měla voda z místa soutoku několika pramenů – obzvláště když byla nabrána ještě za tmy, přičemž celý rituál musel proběhnout mlčky.

Při té příležitosti se také lidé nazí koupali. Jedná se o velmi starý zvyk, který byl církví potlačován už od raného středověku – prameny a potoky, u kterých se „čarovalo“ byly dávány do klatby. Hospodyně prováděly i „jarní úklid“ v domě – zametly a smetí pálily, odnášely za vesnici nebo aspoň házely za plot. 

s

Autor: archiv

Samozřejmě že ani ty nesměly chybět – bez nich bychom si těžko představili jakýkoliv významný slovanský svátek. Popel a uhlíky z těchto ohňů měly také magickou moc – chránily dům před požárem a pole před kroupami, povodněmi a dalšími pohromami.