8°C
Dobrý den, sleduju vás už od dob, kdy jste začínali, a doufám, že mi poradíte. Můj vztah s manželem už není, co býval, máme se docela rádi, ale vztah už je tak nějak vyhořelý. Děti odrostly, já jsem se začala věnovat práci, dosáhla jsem i nějakých úspěchů, a taky peněz. Myslím si, že vypadám dobře ... no a v tu chvíli začal můj problém.
Mám mladšího kolegu, který o mě projevuje zájem. Taky to není žádný zajíc, je mu přes čtyřicet, manželovi je 55. Kolega tak nějak víc patří k mému současnému životu, čteme stejné knížky, chodíme do stejných podniků.
Nechci se rozvádět, ale nechce se mi ani lhát. Existuje nějaká civilizovaná cesta, jak to řešit?
Adéla
Ariana
Děkuju za sledování našich skromných životů:-) Karty říkají, že se manžela jen tak nezbavíte:-) Je to fajn spolehlivý chlap. Nicméně po emocionální stránce je kapku natvrdlý:-) Je jasné, že každý dlouhodobý vztah přejde do sestersko-bratrské roviny, možná, že tak to má být. Víte už, co jeden od druhého můžete čekat, spojují vás děti. Radit takové ty nesmysly… Změnit při sexu obvyklou polohu nebo udělejte si krásný večer jen a jen pro sebe atd., to jsou banality. Nebo se ještě říká: změňte účes a podobné kraviny.
Ale je důležité nebýt jen manželka, sestra, matka, opatrovatelka a začít od podlahy myslet na sebe. Já bych pana kolegu použila pouze pro svoje potřeby, ať už sexuální nebo duchovní, ale víc nic. Opravdu jen nezávazný flirt.
Nekonfrontovat to s manželstvím. Nestavět na jednu misku vztah s manželem a na druhou stranu romantického kolegu. Civilizovaná cesta je být rafinovaná, neříkat manželovi, že planete pro někoho jiného. Ono by to stejně po čase, jakmile by vám s kolegou nebránily žádné překážky, spadlo do takové té běžné roviny. Nebyl by tam ten faktor zakázaného ovoce. Spíš bych řešila úsloví: co je v domě, není pro mě. Protože by vám to po čase mohlo nabourávat kariéru a stalo by se to, že byste ztratila v mužském světě těžce získaný respekt.
Chovala bych se jen jako potvůrka, co si chce užít. Nic víc:-) Morálně bych se rozhodně nebičovala a užívala si. Krásný den:-)
Raven
Situace, kterou popisujete, zatím nepředstavuje žádný problém, protože to, že se vám zalíbil pracovní kolega, ještě není problém.
Ale problém by z toho mohl být, a to dost velký. Většina problémů začíná ve chvíli, kdy chceme něco, co se nám líbí, nebo někoho, kdo se nám líbí, ovládat. Popřípadě vlastnit. Zopakujme si to ještě jednou - něco vás zaujme, něco se vám zalíbí, může to být malebné mořské pobřeží na dovolené, plážový inženýr u baru, sluníčko na obloze, nový mobilní telefon, neznámý mladý zpěvák, rapující ve skupině svalnatých divochů - a v mozku proběhne endorfinová reakce: TOHLE SE MI LÍBÍ! Hned nato však vyšle logicky myslící část mozku negativní reakce: ALE ONO TO NENÍ MOJE! Výsledkem je lehký panický stav a další palčivá otázka: JAK SE TOHO ZMOCNIT? Znáte pohádku O milionáři, který ukradl slunce? Bohatému psychopatovi nestačilo, že se může vyvalovat venku s ostatními na sluníčku, on chtěl mít Slunce jenom pro sebe. Myšlenka na možnost vlastnit Slunce se změnila v obsesi, a tak si někde sehnal hodně dlouhé štafle, vylezl na oblohu, Slunce sundal a zavřel do komory. Jenomže jak bylo Slunce horké a živě sálalo (zajisté si pamatujete ze školní fyziky, že teplo se šíří vedením, prouděním a sáláním), tak se mu roztavil klíč v zámku a už nemohl ven. Místo Slunce měl kremaci.
Co tím chtěl básník říct? Básník chtěl upozornit, že i když máme peníze a vysoké společenské postavení, jsou věci, které si nikdy nekoupíme. Ani za všechny peníze, které máme. Třeba mládí. Nebo postřeh. Nebo vyšší IQ. Zkušenosti a zážitky. Nebo Slunce. Ani osobní charizma. Za chvíli přijdete k názoru, že většinu obecně užitečných věcí si za peníze nekoupíte. Ani radost z pomalého, osamělého života. Jenomže peníze nebo postavení, popřípadě i skvělé možnosti, které zrovna máme, nám často zatemní rozum a chceme se zmocnit nějaké věci, která nebyla stvořena pouze pro nás.
Popřípadě se chceme zmocnit někoho, nějaké osoby, která nebyla stvořena k tomu, abychom se jí jen tak zmocňovali.
Pokud je vám pracovní kolega sympatický, můžete se vidět a vídat v práci, a hned vám půjde práce lépe od ruky, občas můžete někam zajít, do kina, do restaurace, pobavit se na jakékoliv téma, které zrovna bude zajímat obě strany, ale řekl bych, že i tento kolega může mít manželku, rodinu, přítelkyni, prostě někoho, komu by zrudnul hřebínek, kdyby měl dojem, že rozšiřujete na pracovního kolegu svá majetnická práva.
Neříkáte též nic o možnosti, co by se stalo, kdyby si váš manžel našel milenku na úlety, jestli by vás to nechalo chladnou, máte to prostě zatím ještě nedořešené.
Takže, co se týká pracovního kolegy, tady bych jednoznačně zastával pravidlo "co je v domě, není pro mě", i kdyby byl sebekouzelnější a sebevíce okouzlující, naprosto ideální muž rovného charakteru, který nikdy nezradí a na všechno má absolutně stejný názor jako vy, prostě ne! Jak říkám, můžete s ním občas zajít do restaurace, do kina, do krytého bazénu na tobogán, na kuželky, na pivo, do vinárny, do sklípku, do mexické restaurace, na zmrzlinu, na kafe, na kolu, klidně se takhle můžete platonicky trýznit, když vás to bude bavit, třeba to osvěží váš domácí vztah s manželem, ale žádná transformace pracovního vztahu do vztahu idylicko-romanticko sexuálního.
To by se pravděpodobně ukázalo jako jedna z největších chyb, kterou jste v životě zatím snad bohudík ještě neudělala. Podívejte se kolem sebe, kolik lidí nekouří, kolik lidí nepije alkohol, kolik lidí nespí se svými pracovními kolegy - tak proč byste to nemohla vydržet i vy?
Možná vám budu připadat jako studený čumák, ale nikdy jsem se ve své praxi nesetkal s případem, že by se vztah s mladším pracovním kolegou ukázal jako trefa do černého.
Neříkám, že to není možné, ale i kdyby to možné bylo, opakuji své rezolutní NE. Horší by to snad bylo jen v případě, kdybyste si jako paní domu něco začala s instalatérem.
