Můj muž mě sice miluje, ale nechává na mně absolutně všechno. Děti, domácnost, částečně i finanční zajištění domácnosti. Prostě se veze. Když s ním o tom chci mluvit, začne se hádat, na žádné konstruktivní řešení nedojde. Je mi třicet pět let, nejsem ještě tak stará, abych nechtěla zažít i něco jiného než nekonečnou práci a zodpovědnost. 
Dokážu to unést, ale hromadí se ve mně vztek. Může to takhle určitě být donekonečna, ale platím za to – zdravím i nervy – já.
Andrea, 35 let

s

Andreo, bohužel tohle je klasika. Takhle se obětovaly generace žen. Čím víc se snažíme muže šetřit, tím víc to na nás dopadne.
Tohle je fakt jen na vás.
Co si myslíte, že když najednou budete neústupná, že se stane? Že uteče? Kdepak. Musíte se naučit byt neústupná ve svých názorech, musí to být patrné ve vašich názorech i realitě.

Čím víc se budete obětovat, tím víc se to bude projevovat na vašem psychickém a fyzickém zdraví. Čili výsledek vaší ústupné strategie bude horší a horší. Nemá cenu se s ním jakkoliv konstruktivně bavit, on to stejně nesplní, ví, že vždy ustoupíte, a mrak toho, že jste nespokojená, se přežene. Na to je zvyklý – "ona se vyštěká a budu mít klid". Už vás domestikoval, musíte se vrátit zpátky ke kořenům. Být taková jako na začátku vztahu.

Proč některé ženy, i když mají děti a manžela, jsou pořád amazonky, jejichž muži si s nimi nejsou jisti, vědí, že na ně nemůžou. Amazonka je stále ve střehu, nikdy nad ní muž nemůže zvítězit, nepřitakává, prosadí si svou i za cenu konfliktu a stojí si pevně za svým rozhodnutím. Kašle na rady typu „musíte si s mužem promluvit, vše rozebrat“ – to nefunguje. Obzvlášť s takovým nevyzrálým jedincem, jako je váš starej. Užívejte si, přehoďte na něj zodpovědnost, nepodstrojujte, nevyklízejte pole při jeho prvním nesouhlasu. Tady je to o konfrontaci a boji kdo s koho. Když uvidí, ze na jeho názory dlabete, jeho síla přestane mít moc.

Znova opakuji: děláte si to z 90 % sama a s mužem zacházíte jako s dalším dítětem. Dost bylo patriarchální nadvlády a tradičních ženských rolí – obětovat se až k smrti. Moje celoživotní poznání je, že potvory – tím nemyslím zlé ženy, ale tvrdohlavé – mají vždy štěstí na chlapy a ty hodné spláčou nad výdělkem. Takže komandovat, neustupovat, nerozmazlovat, ať chlapec pozná realitu. Mějte se krásně.

Ariana

 

a

Manžel vás sice miluje, ale jak se mi tak zdá, miluje kromě vás ještě někoho jiného. Samozřejmě že miluje hlavně sebe, v tom může být založený až esoterně, znáte to: miluj bližního svého jako sebe sama.
Nejdříve se musíte naučit milovat sebe (v této fázi je váš manžel), potom i ty ostatní. Jenomže zrovna takhle to nefunguje.

Člověk je od přírody založený spíše sebedestruktivně než konstruktivně a většina rozhodnutí, k nimž po dlouhých a hlubokomyslných úvahách dospěje, je špatná a nelogická, stejně jako jsou nelogické názory, podle nichž se řítí do budoucnosti celá naše multikultura.

Je naprosto jasné, že když na vás manžel všechno nechává, tak mu na vaší společné domácnosti a na vašem vzájemném vztahu moc nezáleží. Možná s jednou výjimkou. Nechává na vás i organizaci svého volného času? Můžete mu říct: tento týden budeš každé odpoledne až do večera se mnou a se svou rodinou, můžeš se na nás dívat, jak si děti hrají a já jak uklízím, vařím a peru, potom půjdeme spolu nakoupit a večer do kina?

Zkuste to, a jestli to nepůjde, tak asi nebude pravdou tvrzení, že váš muž na vás nechává absolutně všechno. Stejně tak je divné, že musíte částečně finančně zajišťovat domácnost. To váš partner vydělává tak málo, že nemá ani na nájemné a na jídlo?

Tak šupky dupky na sociálku žádat o příspěvek na bydlení. Když sama řeknete, že vám připadá, že se váš manžel "prostě veze", tak si musíte hned položit otázku, na čem nebo na kom se veze? Pokud se veze, tak se na něčem vézt musí. Proč se nemůžete vézt s ním? V případě, že se veze na vašich zádech, tak je celkem jasné, proč si k němu nemůžete přisednout, podobný problém mají i koně se svými jezdci.

Prostě mi připadá, že váš manžel má kromě vás a vaší rodiny rád ještě někoho jiného nebo něco jiného a v podstatě už asi nastalo to nejhorší, co z  hlediska rodiny a dětí nastat mohlo: že kvůli jinému vztahu dochází k odsávání části rodinného finančního příjmu.

Od pradávna, od úsvitu věků, kdy se ve společnosti začalo prosazovat párové partnerství a později manželství (mluvím teď hlavně o evropské kultuře), si ženy své muže hlídaly, měly nad nimi kontrolu. Nebo se o to alespoň snažily. Teď nehodnotím, jestli je to dobře nebo špatně nebo jestli to přináší či nepřináší psychické trauma – když je člověk ve vězení, tak může filozofovat o volnosti a svobodě od rána do večera, skutečnost je taková, že je ve vězení a musí se přizpůsobit vězeňskému řádu, jinak dostane nakládačku, a tak příští den už tolik nefilozofuje a snaží se držet krok.

Vždycky se musíte něčemu přizpůsobit a mnoho nepříjemných věcí se skutečně může životem táhnout až do smrti, na tom není nic nepřirozeného, ale to neznamená, že nemůžete v rámci pravidel bojovat. Máte právo vědět, co váš manžel a částečně i živitel rodiny přes den dělá a čím se zabývá. Jsou ve hře děti a výchova dětí není jenom vaše záležitost, je to záležitost celé společnosti. Pokud se ještě nestala multikulturou. Takže si manžela kontrolujte, a když zjistíte, že má někoho jiného, tak můžete uvažovat o rozchodu. Nebo o tom, jak to udělat, aby vám to tolik nebo vůbec nevadilo. Tady se často peníze na domácnost dokážou prosadit jako nejúčinnější lék.

Raven