Před deseti lety jsem se rozvedla, protože si manžel našel jinou ženskou. Máme spolu dvě děti, dceru a syna, jsou v pohodě, oba už pracují a já jsem sama. Těším se na vnoučata, ale zatím to nevypadá, že bych se jich brzo dočkala. No a teď se mi začal dvořit můj bývalý spolužák. Žiju na malém městě, znám ho léta, nikdy by mě nenapadlo, že bychom spolu mohli něco mít, ale sama taky zůstat nechci. On je taky rozvedený, nabídl mi, že mi pomůže na baráku, a opravdu pomáhá, jezdíme spolu ven, jen o něj jako o partnera prostě nestojím. Jsem s ním ale ráda, aspoň nesedím sama doma a je na mě hodný. Mám se s ním rozejít, nebo ve vztahu pokračovat? Myslíte, že má naději?

Ema

s

Ariana:
Určitě bych se do toho spolužákem šla. Ruku na srdce, žijete na malém městě a těch možnosti k seznámeni moc není. Sociální sítě nepřicházejí v úvahu, kvalitních mužů je málo a tam to nehrozí. Takže bych do toho šla na 100%. Často se stává, ze potkáme někoho z minulosti, o kom jsme tehdy vůbec nepromysleli, jako o potenciálním osudovém partnerovi. Jenže jak jde čas, hrany se obrousí, život nás pocuchá a nebroušený diamant - spolužák náhle zazáří. Je krásné, ze žijete pro děti a vnoučata určitě přijdou. Jen teď myslete na sebe, máte spoustu času, tak proč ho nestrávit se spřízněnou duší.

To vaše váhaní v jeho neprospěch je celkem logické. Jste zklamaná z manžela a vlastně každého muže s ním srovnáváte. Porad je tam jako jakýsi fyzický vzor, i když povahově stál asi za prd. To, že přítel pomáhá na domě, je milý, jezdí s vámi na výlety, tak si říkám, na co vlastně čekáte? To, že asi nebude žádny tantrický mistr...v tohle veku se cení jiné hodnoty. Navíc on je tichá voda, co břehy mele.

Mějte se krásně a tím, že to s ním zkusíte, rozhodně nic nezkazíte. Je to slušný exemplář a člověk. Užívejte si života, jste především žena a pak až matka.

 

raven

 Raven: 
Jednoznačně bych vám (nechci říct poradil) schválil myšlenku, nechat to tak, jak to je. Pokud vám bude vyhovovat, že se občas setkáte a bude vám spolu dobře, je to nic proti ničemu, ale uvažovat hned o vztahu a kdoví o čem ještě do budoucnosti se mi zdá v současné době unáhlené.

Není to tak dávno, co jste se s jedním mužem rozešla, bohužel jste to asi zpětně neanalyzovala, nepíšete, proč si našel jinou ženu, jak k tomu došlo, čili co bylo téhož příčinou. Když se lidé rozcházejí, podobně jako když dojde k neshodě nebo k boji, k hádce, je dobré se vždy snažit dopátrat skutečného důvodu, proč k tomu došlo. Kdys dávno se k tomuto tématu vtipně vyjádřil můj dobrý známý, doktor Plzák - rozmazlený chlap ze vztahu neutíká. Něco ve vašem vztahu muselo pořádně zaskřípat a vsadil bych se, že "touha po jiné ženě" to nebyla, to je fáma, urban legenda, pověst, lidová báje, že jiná žena může odlákat chlapa ze vztahu, ve kterém je všechno v pořádku, to je hloupost. Vztah není auto nebo mobil a člověk málokdy mění hospodu jen kvůli tomu, že nedaleko otevřou jinou.

Říkám to proto, že stejná chyba by se vám mohla vloudit i do nového či dalšího vztahu. Životní etapy se u většiny lidí opakují jako přes kopírák tak dlouho, až si dotyčný řekne, že už ho to nebaví a cestou poznávání a sebepoznávání dojde k závěru, že bude muset něco málo změnit na sobě, na svém chování, na svých názorech a přístupu k realitě.
 Když chlap na ulici přepadne ženskou, zmlátí ji, sebere jí mobil a potom se vymlouvá, že ho k tomu vyprovokovala její nápadná značková kabelka, tak je snad každému jasné, jak to bylo doopravdy a nikdo nebude ženám v okolí radit, aby nosily nenápadné šedé igelitky s uchem přes rameno.
Jedině snad, že by měl nějaký podobný problém. Takže nechte to tak a občas přemýšlejte o sobě, o vztazích, o životě, o partnerství, třeba vás k tomu něco konstruktivního napadne.