Jak jste se dostala od studia psychologie k šamanismu, konstelacím nebo tantře, tedy spíš na pomezí esoteriky?

Od začátku studia jednooborové psychologie na FF UK jsem inklinovala k alternativnímu přístupu ke klientovi, protože mi to bylo bližší. Rodinné konstelace mne zaujaly v době, když jsem během manželství řešila své manželské problémy - pak jsem pochopila, že se chci tuto metodu více naučit a šla jsem do výcviku. 

Chtěla jsem dát možnost svým klientům, aby takto mohli řešit svoje (nejen partnerské) problémy. Vždy ke mně během mé životní i profesní cesty přišlo to, co jsem zrovna sama potřebovala pro svůj osobní růst a co jsem poté mohla nabídnout svým klientům nebo klientkám.
Šamanismem se zabývám 4roky, kdy pracuji s rostlinami síly, ale i pomocí technik jádrového šamanismu. Mým hlavním průvodcem je Ekvádorský Kičua indiánský šaman, který jezdí do Čech, protože má ženu z Čech.
V září mne čeká transformační cesta do Ekvádoru, kde se setkám se šamany, se kterými jsem neměla možnost se setkat zde v Čechách a kde budu pomáhat budovat léčebné centrum.
Tantra a práce s dotekem pro léčení intimity se v mém osobním i profesním životě stále vyvíjí a proměňuje.

Vaginální mapování a hýžďové mapování – to vzbuzuje hodně zvědavosti. Existuje něco podobného i pro muže?

Nyní pracuji hlavně se ženami, provádím jim vaginální a hýžďové mapování. Mužům nabízím ve velmi omezeném množství gluteální mapování a v případě, že byli sexuálně zneužiti, i mapování v oblasti análního otvoru.
Léčení žen je pro mne ale prioritou. Muži mají totiž někdy tendenci pochopit nesprávně to, že já nabízím léčení traumat v oblasti sexuality a ne nějaký servis čistě pro potěšení. Pokud očekávají toto, musí se obrátit na někoho jiného.

Věnujete se hodně ženským otázkám, aplikujete své poznatky i na sebe?

Ano, jistě. Vše, co nabízím jsem si prožila sama na sobě, ve svém osobním životě. Dnes už to ani nejde dělat jen "jako", načíst si něco v knihách a pak to hlásat jako svou prožitou pravdu.
Je důležité být autentický, tak se jedině můžete skutečně přiblížit k druhému člověku a pochopit ho a on vás, protože na něj nic nehrajete ani si na nic nehrajete, ale jste pro něj čitelný a transparentní, prostě důvěryhodný. Pracuji s cykličností a vnímám jak se v které fázi cítím a co bych měla nebo neměla dělat, abych se cítila více v souladu se svými potřebami. Sama jsem si hledala cestu ke své černé luně a to mne inspirovalo k seminářům, které budu pořádat na podzim. 

Ovlivňuje vaše praxe váš život?

Určitě. Když prožijete (propláčete, vykřičíte a i ve svém těle cítíte) s klientkou její trauma, které jí pomáháte dostat z těla ven, vidíte třeba i obraz toho, co se stalo, nemůžete již být takový člověk jako předtím. Otvíráte se více ve svém srdci, abyste měla dost místa pro všechna utrpení, kterými za staletí ženy prošly a vaše srdce je plné soucitu a pochopení. Na hluboké úrovni cítíte sounáležitost a velkou vděčnost za důvěru, se kterou se na vás ženy, které hledají pomoc se svými těžkostmi, obracejí.

Zájem o psychologii, ale i o alternativní léčebné metody v posledních letech vzrostl, čemu to připisujete?

Připisuji to tomu, že lidé již pochopili, že když dva dělají totéž, není to totéž a že je lepší obrátit se na profesionála přes duši a ne na člověka, který si jen odskočil na jednorázový seminář a nyní se cítí být velkým "terapeutem" a "odborníkem". Alternativní léčebné metody byly vždy další možností pro hledání řešení našich problémů, to, že se jim nyní více lidí otevírá, přisuzuji tomu, že pochopili, že klasika prostě ne vždy funguje právě proto, že se zabývá jen důsledky a ne příčinami a nedívá se na člověka jako na celek a tvůrčí bytost, ale jako na kus nebo číslo.

Jak se díváte na emancipaci žen? Pomáhá, škodí, jakou cestou by podle vás měly ženy jít?

Já osobně beru emancipaci žen jako snahu o rovnoprávnost, ale nic se nesmí přehánět. Je vždy důležité s jakým záměrem cokoliv děláme a prosazujeme. Když je cokoliv co děláme motivováno bojem a ne snahou o spolupráci a sdílení, není to o respektu a laskavosti k sobě a druhému, pak už to dle mého názoru zavání fanatismem a netolerancí a to je určitě na škodu všech.

Ženy by si měly uvědomit, že jejich skutečná síla není v tom, že to mužům "natřou", protože to pak opět vyvolá tendenci u mužů potlačit práva žen. Opravdová síla ženy je v jejím sepjetí s matkou Zemí, s její schopností spojit se v období menstruace se silami přírody, kdy může očistit sama sebe s odcházející krví a může propustit staré věci i to, co do ní zasel její muž (například stres), protože jako ženy jsme ve svém přirození nasávající jako houby (a pokud má žena příliš mnoho problémů vtištěných do vagíny a jejího okolí, je zde možnost léčení díky vaginálnímu mapování).

Díky své lunární cyklicitě je žena v souladu s cykly přírody a ví, jak má využít svou intuici ve svůj prospěch a prospěch celé rodiny. Žena se může stát rádkyní muže a užívat si jeho aktivního přístupu, kdy on, posílen její důvěrou, se vrhá jako rytíř do boje s úkoly, ke kterým ho žena inspirovala. Žena je ale jako řeka, plyne a vlní se. Není jako oheň, který vše hned spálí. Když bude žena k muži přistupovat jako laskavá a něžná bytost, tak každý muž roztaje a bude nadšeně hájit její zájmy a zájmy rodiny.

Žena se může v období měsíce, kdy je takzvaně pod vládou archetypu stařena (menstruuje), je v přirozeném stavu meditace, propojit s veškerenstvem.

Také jako ženy máme dar být multiorgasmické, doslova se nabíjíme a nabíjíme a léčíme intimně našeho partnera (otvíráme mu jeho srdce), získáváme takto energii pro tvoření něčeho nového v našem lůně - ať už to je nový nápad, projekt nebo nový život ve formě dítěte.

Jako ženy toho zvládneme mnohem více než muži a měly bychom toho využít pro péči o sebe, naši rodinu a šťastné partnerství.