Protože rituály jsou staré zřejmě jako lidstvo samo, nikdo se dnes nepozastavuje nad celou řadou rituálů, které se každý den provádějí jak doma, tak na pracovišti nebo i na místech k tomu speciálně určených.
Každý považuje za naprosto normální, když se na svatbě svatebčané obléknou do speciálních úborů určených pouze ke svatbě (málokterá nevěsta nosí svůj svatební úbor ještě třeba k nedělním obědům – ani jej nepoužívá při návštěvě divadel či koncertů, svatební šaty jsou prostě na svatbu, a i když jsou drahé, většina lidí si na ně potrpí).
Svatba je rituál, má svůj průběh, je to obřad, od toho se tomu také obvykle říká svatební obřad a patří k tomu celá řada zvyků – od hodu svatební kyticí až po únos nevěsty – a nikdo si přitom neklepe na čelo.
Zrovna tak jsou rituál (říká se tomu přechodový rituál) promoce, při které chodí lidé oblečení do akademických oděvů, slib, který skládají novopečení doktoři po skončení studia, rituální průběh mají i soudy, kdy rozsudky vynášejí před stojícím publikem soudci v talárech, rituálně se zahajuje a končí školní rok, rituálně se stříhá páska při zahájení provozu větší stavby (nebo tunelu), běžně se rituály odehrávají v kostele – a nikdo se tomu nediví.
V pohanských dobách se odehrávaly rituály, když byl Měsíc v úplňku nebo byly rovnodennost či slunovrat. Každá doba měla své specifické rituály.
Při magických rituálech je důležité, aby to, co si přejeme, bylo hlavně reálně splnitelné. Pokud chceme něco, co odporuje přírodním zákonům, můžeme s úspěchem pouze očekávat, že se přání nesplní.
Například když má někdo kýlu a přeje si, aby zmizela, stejně se operaci nevyhne.
Stejně tak je dobré soustředit se hlavně na sebe a nesnažit se ovlivňovat životy a názory druhých, takže přání "ať se ke mně vrátí bývalý manžel, ať lituje toho, že ode mě odešel, uzná svou chybu a omluví se mi a zůstane se mnou až do smrti a bude mi věrný a nebude si všímat jiných žen" je naprostá hloupost, protože se snažíme ovlivnit něčí vůli a rozhodnutí, montujeme se mu tak do života, a tím se dopouštíme černé magie, která se snadno vrací.
Nechme ostatní žít podle jejich představ, pokud nebudou negativně zasahovat do našeho života, nemusíme jim bránit v jejich způsobu existence, v jejich víře a v jejich rituálech, pracujme hlavně na sobě a na své budoucnosti.
Má tedy cenu dělat rituály na tato témata: ať se něco naučím, ať mi slouží zdraví, jak být úspěšný, klidně také ať jsem bohatý a mohu si koupit všechno, co budu chtít, ať mám spokojené partnerství, ať mám práci, která mi přinese nejen obživu, ale i pocit seberealizace. Samozřejmě se i bez rituálu musíme snažit dosáhnout svých cílů, i když nemusí být zrovna nejskromnější, nicméně s rituálem to jde o mnoho lépe a radostněji.
To naši předkové poznali už dávno, a právě proto rituály prováděli. Zvyky předků se mají ctít, zejména v období klasicky svádějícím ke komunikaci s blízkými i dávnými zemřelými. Nikdo nemusí mít z rituálů strach, stejně jako nemáme strach z promoce, ze svatby nebo z osvobozujícího rozsudku. Tak, proč to třeba nezkusit?