Nakolik je věštba z karet spolehlivá? Na co má smysl se ptát kartářů?

Když se výskyt jakéhokoliv jevu dá ozdobit jednapadesáti a více procenty, dá se uvažovat o tom, že se spíše stane, než nestane. Samozřejmě, když budete o té samé věci uvažovat i bez karet a bez astrologického hodnocení celkové situace, můžete udělat plno věcí a stejně tak je může udělat i kdokoliv jiný, aby se orákulum – čili něco, co se má stát – nestalo, nebo naopak, aby se to podpořilo a všechno proběhlo podle věštby.

Budoucnost není pevně určená. Například chci vědět, jestli udělám na vysoké škole zkoušku – karty na to vycházejí hezké a i bez karet vím, že mě studium baví a většinu zkoušek jsem zatím udělal, není tedy důvod, proč bych další zkoušku neměl udělat.

Samozřejmě, že důvod k neudělání zkoušky se může vynořit ve chvíli, kdy onemocním, budu mít nehodu, vypadnu z okna, zkoušky se nedožiju, a dalších možností je bezpočet, tedy do poslední chvíle není nikde 100% dané, že zkoušku udělám. Nicméně, když jsou karty OK, tak mohu předpokládat, že se mi do cesty nedostanou nepředvídané možnosti, jak říkají pojišťováci, zásahy vyšší moci: padající meteority, revoluce, válka, nečekaný začátek nové doby ledové, nepředvídatelný skok z okna apod.

Takže, ještě jednou: s naprostou jistotou se nedá odhadnout ani to, jestli mi někdo bude v pravidelných splátkách vracet dluh nebo jestli firma bude prosperovat. Během pár dní se kdokoliv může ocitnout v insolvenci, bohatec vyhlásí bankrot nebo dojde ke krádeži a už je problém na světě.

Čili ve světě, kde se všechno, ale naprosto všechno pohybuje pouze mezi hranicemi určitých a někdy i neurčitých pravděpodobností, se nedá dopředu na 100 % určit nic. Snad jenom poslední věta platí na 100 % a samozřejmě se nedají překračovat pravidla hry, jinými slovy nemůžete začít hrát šachy jako dámu nebo mlýnek, ale to se málokdy stane samo od sebe a my se právě bavíme o jevech, které jsou charakterizovány jako náhodné. Proto se také hádání jako způsobu "věštby" říkalo hadačství.

Uhodnout můžete cokoliv, i čísla v loterii. Ale také nemusíte. Vyšší pravděpodobnost je v tom, že je neuhodnete. Klasické věštby a výklady astrologických konstelací a karet spočívaly v naprosto cílené dvojznačnosti jakékoliv "věštby", což také byl účel věštby. Věštba měla nastartovat mysl, ne ji utlumit – aha, bitvu vyhraji, tak je to doma, jaký máme další úkol?

Nemělo smysl hádat a tipovat, jak co dopadne, stejně každý věří tomu, že co si naplánuje, to se mu splní. Tipování (loterii, skořápky) a výklad karet, pomocí kterých uhodneme, co nás čeká a nemine, k nám přinesli z Indie kočovníci, kteří se živili "léčitelstvím", "hadačstvím" a různými dalšími kouzly nebo spíše zábavnými podvůdky, ale když to někoho bavilo, tak proč ne, ale byla to spíše součást pouťové zábavy.

Klasická věštba se tradičně považovala za součást mantické a divinační magie, byl to rituál, který mohl ovlivnit průběh událostí, dnes bychom nejspíše mluvili o práci se sugescí, o ovlivnění vírou, o psychologii a psychoterapii a dalších postupech, při nichž se využívá "magické" síly proneseného, myšleného nebo napsaného slova. Takže když už to všechno takhle porovnáváme a rozebíráme a hodnotíme, snadno dojdeme k závěru, že pokud se na něco vykládají karty nebo se na něco vyloží astrologické konstelace, může dojít k dodatečnému ovlivnění celkové situace a ovlivnit ji může každý, kdo o "věštbě" ví.

Nejjednodušší ovlivnění spočívá v tom, že když věštba praví "cesta bude v pořádku a bez problémů", tak se na cestu vůbec nevydáme, čímž věštbu dokonale zmaříme.

Určité věštby a komplikace s tím spojené se vyskytují i v bájích, například Oidipus dostal do vínku věštbu, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou, takže hlavně jeho otec dělal všechno možné, aby se to nestalo, potom Oidipus, když dospěl, tak zabil jakéhosi drzého chlapa a shodou okolností to byl zrovna jeho otec, protože se osobně neznali.

Rodiče se chtěli Oidipa už v dětství zbavit, proto ho vložili do košíku, který hodili do řeky, a mysleli si, že je vymalováno, ale nějaký pastevec košík našel, zrovna se mu hodil (osud je občas nevyzpytatelný) a budoucího jinocha, kterého v košíku nalezl, vychoval jako svého syna... Ale samozřejmě je to všechno pouze báje, smyšlený příběh, skutečná Pythie nebo Pythia, věštkyně, by takovou věštbu nikdy nevypustila z úst, právě proto, že obsahovala konkrétní údaje.

Takže, bohužel, po vyslyšení konkrétní odpovědi na konkrétní otázky (vyhraje v loterii číslo 10?, podaří se oplodnění?, udělám příští týden zkoušku?) se může vyprovokovat celá řada věcí, událostí, názorů, sil a energií, které se budou snažit věštbu zmařit. Pokud se ukážou silnější než výsledná věštba, může všechno dopadnout přesně naopak, než bylo řečeno.

Jednou za mnou přišel pán a povídá: „Už dvacet let sázím do loterie pořád stejnou kombinaci čísel a nikdy nevyšla. Minulý týden jsem zapomněl podat tiket a všechna čísla vyšla.“

Odtušil jsem: „O nic jste nepřišel, protože kdybyste je opět vsadil, tak nevyjde ani jediné.“ Správné sázky by měly být podávány anonymně, tak, aby nikdo neviděl, která čísla sázíte, teprve potom by se dalo mluvit o jakési „spravedlnosti“ panující mezi sázejícími a provozovatelem loterie. Vyhrává ten, jehož tajemství se nikdy nedovíte. Pokud uvěříte tomu, že každé desáté číslo vyhrává, aniž byste se o tom mohli jakkoliv přesvědčit, nevyhrajete nikdy.

Z toho důvodu se také doporučuje, aby klient nikdy s nikým nemluvil o tom, co probíral s věštcem, kartářem, astrologem či léčitelem. Pokud tak učiní, sděluje světu, že je hloupý a že si žádnou zvláštní laskavost od osudu nezaslouží. Nejlepší je nikomu nic nesdělovat, nejlépe ani to, že k nějaké návštěvě „věštce“ či kartáře došlo.

Ono to zní hloupě, už když se to vysloví: "Dobrý den, slečno, tak jsem byl u kartářky, která mi řekla, že se tento týden spolu určitě vyspíme, i když se dnes, pravda, vidíme poprvé. Tak jsem se chtěl zeptat, kdy na to vlítnem, a jestli děláte taky anál? Druhá otázka je, jestli máte svůj vlastní byt, nebo půjdeme na hotel, protože podle věštby by se to moje stará neměla dozvědět. Nerad bych ji zranil."