Astrologie a mocní. S astrologem se radil Alexandr Veliký i Hitler

V literatuře jsem první zmínku o konkrétním jméně astrologa objevil v materiálech někdy z roku 330 p. n. l., kdy po svých výbojích přivedl Alexandr Veliký chaldejského astrologa Berossose. Jeho přesné předpovědi udělaly na Athéňany takový dojem, že vztyčili k jeho oslavě sochu se zlatým jazykem. Aristotelés podal zprávu o dalším chaldejském astrologovi, který přišel do Athén a předpověděl Sokratovi jeho popravu – vypitím číše bolehlavu. Což se následně také stalo.

Ve druhém století p. n. l. započalo vítězné tažení všemi důležitými civilizacemi západu. Když se astrologové objevili v antickém Římě, začala mít astrologie komerční ráz. Rychle zdevalvovala a propojila se s různými pochybnými šarlatánskými praktikami. Kvůli velkému zneužívání astrologie byl dokonce vydán příkaz, aby všichni kdo se zabývají astrologií, do deseti dnů, opustili město. Nařízení však nesplnilo svůj účel, neboť příliš mnoho Římanů využívalo jejich služeb.

Po nástupu Tiberia, který byl žákem astrologa Thrasylla, na trůn, se Thrasyll stal jeho dvorním astrologem a císařským rádcem.  Po smrti astrologa přivezl císař Thrasyllova syna Tiberia Claudia Balbilla z Alexandrie na dvůr a ten se zde stal postupně rádcem císařů Tiberia, Caliguly, Claudia a Nerona. I přes tyto okolnosti nařídil Tiberius, aby všichni, kdo se zabývají astrologií, byli opět vypovězeni ze země a zakázal jejich knihy. Svého astrologa Balbilla se však pravidelně dotazoval, stejně jako později Nero, na to, zda se někde nevyskytuje člověk s císařskou nativitou. Takového pak nechal okamžitě usmrtit.

Roku 55 udělal císař Nero dvorního astrologa Balbilla, kterého převzal od svého předchůdce, prefektem v Egyptě a rektorem Alexndrijské knihovny. Po Neronově smrti císař Domitián, který si držel dvorního astrologa, odsoudil k smrti každého, kdo se opovážil neoprávněně sestavit horoskop císaře. Za císaře Traina zažilo římské impérium největší rozkvět. Jeho následník Hadrianus byl astrologii obzvlášť příznivě nakloněn, ale dával přednost sestavit si svůj solární horoskop s roční prognózou sám. Septimus Severus byl prvním Afričanem na římském trůně a rovněž byl velkým příznivcem astrologie. 

Postoj křesťanství k astrologii byl od počátku rozpolcený. Na jednu stranu se církevní představitelé stavěli ostře proti astrálnímu fatalismu, na straně druhé křesťanství převzalo z astrologie mnoho symbolů a také je zřejmé, že bez astrologických znalostí by sotva tři králové z východu nalezli podle jasného úkazu na nebi nového krále a spasitele – Krista Ježíše.

Když císař Theodos oficiálně zavedl křesťanství jako státní náboženství,  důsledně zakázal jakoukoli astrologii, což však mělo pramalý vliv. Církevní otec Augustin byl v mladých letech horlivým přívržencem astrologie, avšak později ji zatratil a stanovil tak oficiální církevní mínění. Roku 381 se konal církevní sněm v Laodiceji, který zakázal duchovním provozovat astrologii, církevní sněm v Toledu (400) pak stanovil každé zaobíraní se astrologií jako kacířství. Místem církevního sněmu, kde byli astrologové exkomunikováni, byla Braga (563). Volný prostor pro astrologii se velmi zúžil, když císař Justinianus vydal příkaz k uzavření každé astrologické školy a všem astrologům vyhrožoval trestem smrtí.

Rozmáhající se pronásledování astrologů, pálení knih a jiné perzekuce donutily astrology opustit římskou říši a přesunout se do Sýrie, Persie a Indie nebo se uchýlit do podzemí a přežívat tam.

Nejprve pod vlivem Alexandrie a pak prostřednictvím podnětů vracejících se účastníků křížových výprav získala astrologie spolu s filosofií, astronomií, matematikou a medicínou místo na katedrách prvních evropských univerzit. I proti vůli církve se rozšířila na evropské dvory, zčásti jako zaryté tajné vědění, zčásti jako revoluční, matematicko-astronomické poznání. Bologna zřídila již roku 1125 první katedru pro astrologii.

Žádný panovník se v onen čas neobešel bez rad, většinou arabského, astrologa. Astrolog náležel ke dvoru, podobně jako osobní lékař, zpovědník či šašek. Začátkem 13. Století se stala centrem západní astrologie univerzita v Padově.

Dlouhá léta byli teologové nejednotní v tom, zda astrologii vyslechnout jako obohacení církevního učení a poznání Boha nebo odmítnout a odsoudit jako čarodějnictví. Jan ze Salisbury  rozhodl jednoznačně a pádně, že nárok na předpovědi jsou v rozporu a privilegiem boží vůle. Na druhou stranu slavný Tomáš Akvinský naproti tomu objasnil astrologii jako důstojný předmět studia a viděl v ní doplněk k teologii.

Nehledě na zapalované hranice inkvizicí bylo 16. století bohaté na astrology nejrůznějšího ražení. Tak tomu bylo např. u Johannese Stöflera, který si sám předem dle postavení hvězd spočítal čas své smrti a opravdu se tak na den přesně stalo. Také na dvorech Dánska dominovala astrologie. Jejím nejznámějším představitelem byl Tycho de Brahe, který se později objevil na pražském dvoře císaře Rudolfa II.

V knize Temná proroctví sepsal Michel de Notre Dame neboli Nostradamus (1503–1566) proroctví, která hýbou světem dodnes. Podle všeho přesně předpověděl, avšak ve svých textech zašifroval např. proroctví, podle kterého měl v r. 1986 zemřít papež Jan Pavel II. Proslulým se ještě za svého života Nostradamus stal, když přesně předpověděl velmi nepravděpodobnou smrt francouzského krále Jindřicha II., který zemřel na následky zranění, když mu na jednom z turnajů kousek z roztříštěného kopí pronikl okem až do mozku.

Znám je také horoskop Albrechta z Valdštejna (1583–1634), který zpracoval známý Johannes Kepler a jenž se dochoval do dnešních dnů. Valdštejn si nechával  pravidelně zpracovávat a upřesňovat svůj horoskop. Bohužel pak nedal na svého astrologa dr. Giovanniho Battistu Senniho (1600–1656), který se stal Valdštejnovým astrologem po smrti Kepplera. Sloužil mu poslední tři roky, než byl Valdšejn, který astrologovo varování odmítl,  úkladně zavražděn. 

S rychlým rozvojem techniky, zejména v oblasti dalekohledů a výstavby astronomických center, se na přelomu 18. a 19. století astrologie a její „dcera astronomie“ definitivně rozešly.  Technice, která se překotně rozvíjela, astrologie jako taková stagnovala. Astronomové, kteří navázali na odkaz astrologů, začali astrologii vnímat jako zbytečnou, až se dostala do role nesmiřitelného nepřítele a odpůrce astrologie.

Přestože astrologie byla oficiálně vědou jako nevědecká zavrhnuta, její život pokračoval dále. Pouze se přemístila z vysokých škol a rukou vědců do rukou jejich stoupenců, které esoterika oslovovala.

Mnozí vlivní, při hledání odpovědí na palčivé otázky, které provází výkon  moci, se však na astrology nadále obraceli. Dělali to však víceméně neoficiálně. Tak se ví o týmu astrologů, kteří pracovali pro Adolfa Hitlera a jeho nejbližší spolupracovníky (údajně práce v tomto týmu byla nabídnuta i českému astrologu Dr. Janu Keferovi, který to však odmítl a následně zemřel  v německém koncentračním táboře).

Hovoří se také o týmu esoteriků kolem Stalina. V roce 1990 pak vyšla kniha americké astroložky Joan Quigley: „What Does Joan Say?“ (v češtině v roce 1992 pod názvem „Co řekly hvězdy“ vydalo nakladatelství Melantrich), která byla takřka celé prezidentské období tím, kdo dle postavení hvězd řídil a časoval kroky jednoho z nejúspěšnějších amerických prezidentů Roanalda Reagana. Joan skrze Nancy Reaganovou určovala, kdy a kde se budou odehrávat schůzky na vrcholné úrovni (např. stanovila termín a místo první schůzky Reagan–Gorbačov v Islandském Reykjavíku – proto tak zvláštní místo i čas ), kdy budou udělána zásadní prohlášení, kdy bude startovat a přistávat prezidentské letadlo atp.

V posledních letech také vyšlo najevo, že francouzský prezident François Mitterrand hledal podporu pro svá zásadní politická rozhodnutí prostřednictvím hvězd. Svědčí o tom magnetofonové nahrávky mezi ním a astroložkou Elisabeth Teissier, které byly s jeho vědomím nahrány a po jeho smrti zveřejněny…

V českých zemích se oficiálního uznání astrologii dostalo zejména ve 14. a 15. století za vlády lucemburských císařů Karla IV. a Václava IV. Velkému rozmachu se pak těšila v době vlády císaře Rudolfa II.

I dnešním současníkům může práci astrologů připomínat věhlasný Karlův most. To proto, že před jeho stavbou císař Karel IV. povolal významné astrology, aby určili příhodné datum pro stavbu mostu. Císař dal údajně na rady astrologů a sám vlastnoručně položil základní kámen Karlova mostu dne 9. 7. roku 1357, a to přesně v pět hodin jednatřicet minut.

Astronom Zdeněk Horský (1929–1988) spekuloval o datu 9. 7. 1357 v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho důvodu, že tomuto datu zrovna odpovídala příznivá konstelace (konjunkce/splynutí/Slunce se Saturnem). Současně datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět. Tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1. Slunce z pohledu astrologů symbolizuje podstatu, Saturn zase čas. Není tedy divu, že Karlův most stojí a pyšní se svou krásou již několik století – tedy i v tomto čase…

Více o něm naleznete na www.astrosfera.cz