Ve starověku a středověku bylo prokletí považováno za regulérní zločin a kromě touhy získat sousedův majetek bylo podezření z prokletí či uřknutí či »zlého pohledu« jedním z nejčastějších důvodů inkvizičních procesů. Dnešní trestní zákoník na ně nepamatuje, nicméně mnoho lidí má pocit, že jim bylo tímhle způsobem ublíženo, že po konfliktu či například darování nějakého předmětu se zhoršil jejich zdravotní stav, smůla se jim »lepí na paty« atd.
Jak se pozná, zda jde o uřknutí, nebo očarování? Uřknutí na rozdíl od očarování ani nemusí být úmyslné, prostě jeden člověk chová zášť k jinému a negativní energii na něj přenáší, nicméně musí jít o emoci velice silnou. K jevu podobnému uřknutí dochází spíš v rodinách nebo mezi lidmi, kteří jsou si blízcí a dobře se znají. Je minimální pravděpodobnost, že vás uřkne náhodný chodec, ale soused, se kterým máte dlouhodobý spor, už toho může být schopen.
Prokletí je přání zlého, často ve vzteku (vzpomeňte si na pohádku Sedmero krkavců), nemusíte se ale bát, že vám děti zkrkavčí, když jim vynadáte. Vyřčené slovo je ovšem jako šíp, zpátky ho nevrátíte, a i když nevládnete zvláštní magickou mocí, můžete přáním zlého hodně pokazit.
Očarování je nejhorší ze všech zmíněných věcí, je to vědomý akt, rituál, který někdo koná, aby škodil, a opravdu se, minimálně morálně, rovná plánování trestného činu.
Jak s tím bojovat?
- Stejně tak, jak lidskou historii provázejí kletby, provází ji také boj proti uřknutí a prokletí. Proti prokletí se používají mnohé magické symboly, například pentagram, ruka Fátimy, runa Thorn (Thurisaz).
- Za dobrou ochranu proti prokletí je považována sůl a rozmarýn. V prokletých domech je možné sůl s rozmarýnem rozsypat v rozích místností. Pomáhá také kolem domu vysázet jedovaté rostliny. Rododendrony, oměj, náprstník, to všechno jsou mocné ochranné rostliny. Prostor vyčistí i bodláky, kaktusy a jehličnany.
- Nejlepší ochranou před »kletbami « ovšem nejsou zaklínadla a rituály, ale zdravý přístup k sobě samému, realistické sebehodnocení a jednoduchá mantra »mít se rád a chovat se k sobě aspoň tak, jako k ostatním«.