První důležitá věc, kterou si musíme říct hned na začátku, je, že ačkoliv karty často vystupují jako nástroj, skrze nějž se dá nahlížet do budoucnosti, není tomu tak. Nikdo není obdařen natolik jasnozřivým pohledem na realitu, aby mohl, ať už s kartami v ruce nebo bez karet říct, kolik kdo bude mít dětí, jak mu bude fungovat partnerství, co si vezme zítra na sebe nebo jestli své stáří prožije jako movitý senior či zimomřivý důchodce.

To jsou věci, které nejsou nikde zapsané, ani dané, prostě neexistují. Minulost se dá zaznamenat pomocí knih a pamětníci na ni mohou vzpomínat, ale budoucnost se dá pouze nejistě a vágně odhadovat. Jakýkoliv pohled do budoucnosti je zatížen chybou, která je výsledkem kombinace statistiky a předchozích zkušeností. Něco se dá odhadnout něco ne.

...

Pokud do tohoto procesu zapojíme výklad karet, vloží se do procesu odhadování budoucnosti takzvaná synchronicita. Je to jev, který dosud nebyl vědecky dopodrobna zkoumán a zřejmě asi ještě dlouho nebude, takže zatím ještě nikdo neví, jak synchronicita vlastně funguje. Víme, že se jedná o souběžnost dvou náhodných jevů a to je asi tak všechno. Zbytek si musíme domýšlet. V praxi se nám synchronicita předvádí například tak, že když si na někoho vyložíme tarotové karty a ve výkladu se ukáže Eso Pohárů, je pravděpodobné, že se dotyčného v budoucnosti dotknou problémy s bydlením - ale nevíme ještě, půjde-li o stěhování nebo plánovanou rekonstrukci, prodej bytu nebo vyřizování hypotéky. Může to prostě být cokoli, co se dá spojit s tématem "bydlení", "ubytování" nebo "byt".

Tarot má 78 karet a každá karta symbolizuje konkrétní věc, která může citelně zasáhnout do lidského osudu (Láska, Zklamání, Úspěch, Neúspěch, Výhra, Prohra, Zisk, Ztráta) a úlohou tradičního tarotového vykladače je pomocí intuice odhadnout, co by mohlo člověka, pro kterého karty vykládáme, v dohledné budoucnosti příznivě nebo nepříznivě ovlivnit.

Výklad karet samozřejmě není "fatální", neměnný, jak se nám to občas snaží namluvit pohádky, klasické báje a pověsti. Když má někdo v osudu dané, že má dospět a zabít svého otce, tak se tomu prostě nevyhne, i kdyby se nechal na zbytek života zavřít do klece. Jednou přijde ten den, že při čištění legálně držené zbraně dojde k náhodnému výstřelu a jeho otec zrovna vstoupí do dveří nebo odhodí banánovou slupku na schodech, po kterých tak rád běhá jeho otec - a osud se naplní. Příběhy jsou to hezké, ale většinou z hlediska logiky nesmyslné. V životě se taková "ztráta" otce, popřípadě matky, sourozence nebo jakéhokoliv jiného příbuzného či blízkého většinou projevuje jako chvíle zlomu, kdy přestaneme souhlasit s názory těch, které tímto ztrácíme.

Je samozřejmě otázka, nakolik má vykladač karet vystupovat jako jasnozřivý věštec a nakolik jako nenápadný psychoterapeut, jehož úkolem je inspirovat pomocí výkladu svého klienta k novým nápadům a myšlenkám, na které by s hodně vysokou pravděpodobností v tichém osamění nebo sám od sebe nepřišel.

Známé přísloví říká, že "více hlav, více rozumu". V případě výkladu karet se při řešení jakéhokoliv problému setkávají tři informační zdroje, což je, za prvé, klient, za druhé vykladač karet (nebo "věštec") a za třetí tarotové karty, které díky svému symbolickému poselství mohou sdělovat a ovlivňovat prakticky nekonečné množství jiných myšlenek.