Má moc koček, je to čarodějka
Protestanti se s čarodějnicemi nikdy příliš nepárali, a není tedy divu, že ještě v roce 1950 řešil takový případ soud v belgickém městě Turnhout. 

Je ovšem spravedlivé říct, že domnělá čarodějnice Martha Minnen nebyla stranou žalovanou, ale žalující a žalovala sousedy o náhradu škody a satisfakci.
Její sousedé Victor a Marie Deckxové, kteří věřili na čarodějnictví, tvrdili, že ji viděli v noci běhat v podobě kocoura.
Také jim bylo podezřelé, že chová spoustu koček, kolem padesáti, a k jejímu domu se slétá velké množství různých ptáků.
Zřejmě mírně podivínská paní také dávala neobvyklé dárky dětem. Jednomu dítěti například darovala hnízdo plné malých vrabců a podobně.
Martha Minnen si stěžovala, že pastor odmítá její milodary a rodiče proti ní štvou své děti.

Kvůli čarodějnictví stále umírají lidé
Marthu samozřejmě neupálili, ale jsou místa, kde je podezření z čarodějnictví dosud smrtelné. V Indii příbuzní ubili ženu, kterou podezřívali, že přivodila nemoc jejich syna, v roce 2010 zas utopila rodina z Konga patnáctiletého chlapce, protože v něm viděla čaroděje.

V roce 2012 v Burundi rozsekali vesničané ženu a její dcery a vnoučata, protože rodinu považovali za čarodějnickou.

Ve všech případech násilí vychází z tradičního pojetí náboženství, které se vymklo kontrole, ať už jde o místní verzi křesťanství, jako u případu rodiny z Konga, nebo o hinduismus, který vyznávali Indové.

Magie je ovšem považována za „velmi živou“ i v Evropě a například Rusíni zachovávají mnohé magické tradice.

Před soud se už čarodějnictví v Evropě většinou nedostává, nicméně podezření a zlou krev způsobuje pořád.