Osudové prokletí: Škodí nám mágové, nebo si kletby přivoláváme sami?

I když prokletí považují za realitu i moderní Češi, není zdaleka tak časté, jak by se mohlo zdát. Kletba, pokud má fungovat dlouhodobě, vyžaduje buď „odbornou erudici“, nebo silnou nenávist a v obou případech je to pořád smrtelně nebezpečný podnik, který může vždycky dostihnout toho, kdo kletbu uvrhne.

Proto vědomých prokletí moc není. Nevědomých je o něco víc, ale ty mají málokdy sílu ničit generace a tak je mnohem pravděpodobnější případ, že si smůlu přivodíme v rámci sebenaplňujícího se proroctví. Pozor by si měli dát rodiče, protože nikterak ojedinělé rčení „nejsi k ničemu, nic z tebe nebude“, je často kletba, která funguje spolehlivě a dlouhodobě a je jedno, že jste to tak nemysleli.

Nepřeháním. Jsou lidé, kteří žijí životy tak pohodlné, že je pro ně i rozbitý karburátor auta životní tragédií, zatímco jiní chodí z pohřbu na pohřeb. Měřítka jsou značně různá, někomu stačí přežít, někdo vyžaduje, aby vše bylo perfektní, jinak si připadá stíhaný osudem a další zas považuje za důsledky kletby i jevy, které jsou jen reakcí na naše počiny.

Výběr partnera, půjčka, alkohol za volantem, to všechno nejsou nástrahy způsobené prokletím, ale rozhodnutí, která spadají do našich kompetencí, ovlivňujeme je vůlí a je zbytečné z nich obviňovat osud. Nejlepší ochranou před takovými „kletbami“ nejsou zaklínadla a rituály, ale zdravý přístup k sobě samému, realistické sebehodnocení, a jednoduchá mantra „mít se rád a chovat se k sobě aspoň tak, jako k ostatním“.

Smůla a kletby nejčastěji stíhají ty, kdo se pořád podvědomě za cosi trestají a štěstí a spokojenost si v mnoha případech prostě nedovolí. Pokud si nejste jisti, jestli k sobě nejste příliš shovívaví, vyzkoušejte jednoduchý test.
Pokud by s vámi o problému, který řešíte, mluvil váš přítel, či přítelkyně, jak byste se k němu chovali? Měli byste na něj stejně vysoké požadavky jako na sebe? Utěšili byste ho, nebo byste mu vynadali?

Pokud zjistíte, že zatímco přítele byste litovali a pokoušeli se mu pomoci, zatímco sebe odsuzujete za neschopnost, je jasné, že k sobě nemáte zrovna pozitivní přístup a že byste s tím měli něco dělat.

Mnoho Čechů a zvláště Češek je vychovaných k víře, že musí zvládat všechno, perfektně, okamžitě a ještě navíc se tím nechlubit, protože zvládnout vše je samozřejmost, a cokoli jiného je neodpustitelné lajdáctví a šlendrián. 
Pokud hledáte ve svém životě kletbu, hledejte ji právě v tomto přesvědčení.

Jediným odeklínadlem je v tomto případě láska. Láska, kterou dostáváme od okolí, i ta, kterou zcela přirozeně máme cítit i k sobě. Sebemrskačství a zbytečné sebeobětování ke šťastnému životu nevede, naopak, uštvaní a smutní lidé svou kletbu předávají dál a ta přetrvává jako dědičný hřích.
Buďte tím, kdo kletbu zlomí. Není to tak těžké, jak by se mohlo zdát.