Mám manžela i milence. S milencem se cítím ženou a nedovedu se ho vzdát. S manželem mám pocit, že jsem spíš hospodyně. Nechci z manželství odejít, zničit mnohaleté budování rodiny, ublížit nejbližším. Cítím, i věřím, že mě milenec miluje, dává mi hodně lásky, pozornost...prožíváme spolu opravdové, úžasné milování... Zároveň vím, že ani on se nechce vzdát svého manželství, rodiny. Oba velmi silně vnímáme tu neřešitelnou situaci, chtěli bychom pokračovat, být spolu. Trápím se, že bez milence se už budu jen ještě víc trápit, že všechno krásné skončí! Prosím, poraďte mi, jak to řešit? Nebo si namlouvám, že mě opravdu milenec miluje a to co říká a dělá je opravdové? A co manžel, jak mě on vnímá? Mám naději být ještě milována!? Děkuji vám, Ravene i Ariano, za radu, pomoc. (Jana)
A: Situace, ve které, Janičko, jste, je skutečně neřešitelná. S nejvyšší pravděpodobností se stalo, že to, co jste postrádala u svého muže, jste našla v postavě milence, takže byste vlastně na to, abyste získala ideálního partnera, musela oba sloučit dohromady a to jaksi nejde. Protože si v podstatě myslím, že to, co prožíváte, není navždy a není to ani na deset let a není to ani na pět let, možná tak na jeden rok až dva roky, asi by bylo nejlepší, kdybyste to prostě nějakou dobu vydržela, až sama začnete poznávat, že kdyby se oba muži prohodili, pravděpodobně byste se ocitla ve stejné situaci. Manžel by se stal milencem a milenec manželem, v podstatě je každý pouze tím, jakou má zrovna v přítomném čase roli. Od manžela nechcete odcházet, není tedy důvod, proč od něho utíkat, kdyby nebylo milence, asi by vás to ani nenapadlo. Když jste s milencem, tak "věříte", že vás miluje. Kdybyste to věděla a byla byste si tím jistá, možná byste uvažovala jinak. Takže, ještě jednou - situace, ve které jste, není tak zcela bezvýchodná, vyléčí ji čas. R: Je možné, že se necháte více než osobností dotyčného chlapa ovlivnit celkovou situací, jak jsem již mnohokrát řekl a stále to opakuji, ženám se často stává, že se zamilují ne do skutečného muže, ale do situace, ve které ho poznají. Manžel nebo stálý partner je doma, pořád něco řeší nebo musí odpočívat, popřípadě nemá čas (znám to i podle sebe), takže buď milujete toho pána, který je právě vaším oficiálním partnerem, ale nemilujete celkovou situaci, která je s ním spojená (radíte se, co s půjčkou, co s hypotékou, co s dluhama, jak vyjít do konce měsíce, jak vyřešit, že syn začal brát tvrdší drogy) nebo milujete toho pána, kterého ani moc neznáte, ale který je úžasně vtipný, vždy perfektně oblečený a dobře naladěný a milujete i situaci, ve které se tento vtipný a inteligentní pán nalézá - je to pracovní prostředí a pán je pracovní kolega, do kterého jste se zamilovala. Proti chudákovi manželovi je to superman, protože si dovede (většinou jen "hubou", ale i to se počítá) se vším poradit. Nechte to prostě, jak to je, pouze je dobré vidět realitu. Když jdete do kina, můžete se královsky pobavit a taky po celou dobu víte, že je to jenom film. Ale je dobré si také uvědomit, že možná v životě více hledáte zábavu a povyražení než "partnerství", chápané jako spojenectví v dobrém a zlém a i tak se může stát, že toho zlého je někdy tolik, že by člověk musel být svatý, aby to všechno bez následků unesl. Snažte se nějakou dobu být spíše pozorovatelem, analytikem, zkoumajícím jak sebe, tak i situaci, ve které se zrovna nalézáte. Lidé pořád hledají nějaké řešení - a často se právě proto dostávají do větších a větších problémů. Bez řešení jde občas všechno lépe.