Příběhy mezi světy: Poltergeist – už jste se s ním setkali?

„Poltergeist“ je jev, který zkoumalo mnoho vědců,  seriózních i těch, kteří si zaslouží označení „průkopníci slepých stezek“. Jedna z teorií soudí, že představa pohybu v mysli člověka už sama o sobě tento pohyb vyvolává a že „názorná představa pohybu má tendenci se uskutečnit“, ovšem jen na úrovni „mikropohybu“ (Carpenterův efekt). Taková teorie by vysvětlovala například pohyb kyvadla nebo virgule, ne však přesouvání  a pády předmětů. Stejná teorie ovšem praví, že zatímco v bdělém stavu své podvědomí kontrolujeme a vlastní skepsí pohybu předmětu bráníme, ve spánku se „osvobozené“ může rozmáchnout a pohyby, které vyvolávají představy spáče, jsou pak mnohem intenzivnější. Ti, kdo se zkoumáním telekineze a psychokineze zabývali, usoudili, že v konfliktu víry a vůle vůle jednoznačně prohrává, z čehož plyne, že kdo považuje psychokinezi za vyloučenou, není jí ani v omezené míře schopen.

Fascinace telekinezí panovala zejména na přelomu devatenáctého a dvacátého století, ve zlaté době klepajících stolečků, tehdy se stala téměř společenskou nutností. Jindy přišlo do módy ohýbání lžiček, proutkaření nebo „věštění“ kyvadlem. Bylo také konáno mnoho pokusů, vědeckých i pseudovědeckých, které měly telekinezi dokázat, nebo naopak vyvrátit. Nepovedlo se, kupodivu, ani jedno. Je takřka jisté, že lidé obecně jakési psychokinetické schopnosti mají, na druhé straně, většina případů médií a poltergeistů byla minimálně částečně dotvořena podvodem, často ani ne úplně úmyslným. Pokud se spojí nadání a cvik v telekinezi s empatií, sugestibilitou a všímavostí, může člověk dosáhnout velmi efektních výsledků, ovšem z velké části vysvětlitelných „přirozeně“ a vědecky těžko měřitelných.

Je taky třeba si uvědomit, že většina médií i sensibilů byla (a je) k předvádění svých schopností motivována ekonomicky. Média v salónech, známí  léčitelé i proutkaři, ti všichni jsou na svých dovednost v jistém smyslu existenčně závislí, takže motivaci přistupovat kriticky k vlastním schopnostem hledají jen těžko. V dobách největšího zájmu o psychokinezi ovšem patřily pokusy k „věci“ a byly samozřejmě i reklamou.

Boj za uznání i proti uznání psychokineze často nabýval bizarních podob, jako například u sester Foxových.

V únoru 1848 se v domě Foxových ozvalo klepání poprvé a celou rodinu značně vyděsilo. Tajemné zvuky se ozývaly ze zdí, zásuvek nábytku, z podlahy… A sousedé nařkli sestry Foxovy z obcování se zlými duchy. Z obavy o zdraví dívek přesunula rodiny obě děvčata k příbuzným, kde ovšem záhadné jevy nepřestaly, naopak se ještě navíc začaly vznášet a přesouvat předměty. To už se zájem o sestry Foxovy neomezoval jen na tmářské sousedy, ale jevy kolem nich začala vyšetřovat zvláštní komise, která nezjistila nic. Bylo proto rozhodnuto prozkoumat zmíněné jevy veřejně. „Produkce“ se odehrála v Korintském sále, kde se zlí jazykové a pochybovači mohli přesvědčit „na vlastní oči“, jak to se záhadnými projevy vypadá. No a protože sestry byly i poměrně pohledné, brzo se jich ujal manažer a začal jim sjednávat vystoupení v kabaretech. V tisku hořely vášnivé diskuse a na představeních bylo narváno.

Sestry vyšetřovali známí vědci, objevovaly se mnohé senzační teorie, záhy se objevila i jiná média vezoucí se na vlně zájmu. Amerika propadla spiritistickému šílení a sestry Margareta a Kateřina Foxovy alkoholu. Po letech prý tvrdily, že své publikum vesměs klamaly a za „pravé médium“ se prohlásila jejich sestra Lea. Z Ameriky se pak spiritismus rozšířil do Anglie, do Francie, Německa a později i po celé Evropě.

Do Čech přišel spiritismus z Německa a jeho nadšenými propagátory se stali Knotkové z Jičína a Ignác Eterich z Horního Starého Města u Trutnova, který se v Anglii seznámil s médiem a to na něj udělalo takový dojem, že jako továrník a zaměstnavatel organizoval pravidelná sezení pro dělníky. V Podkrkonoší se pak spiritismu velmi dařilo, v roce 1902 se jen na Semilsku hlásilo ke spiritistickým spolkům přes tisíc lidí a stovka z nich se považovala za média. Za problém to považovala hlavně katolická církev, zřejmě i proto, že „mediáni“ z církve vystupovali, uzavírali jen občanské sňatky atd. Spiritismus byl velmi populární také ve Slezsku, což budí dojem, že se k němu obraceli hlavně lidé, kteří měli hluboko do kapsy a které křesťanství už nedokázalo utěšit. Pravdou ovšem je, že spiritismus zaujal i tehdejší „celebrity“. Nadšeným spiritistou byl Antal Stašek, František Kupka, několika seancí se zúčastnil dokonce i „tatíček“ Masaryk. 

Zdá se tedy, že si za poltergiesty můžeme částečně sami, ale prokázané, jak už to tak v našem oboru chodí, není nic. Pravdou je, že v našem novém bytě taky často někdo klepe, ale pořád doufám, že jsou to jen sousedé.