Magické Vánoce: Přivolejte si svého strážného anděla

...

Autor: iStock

Už jako malé holce se mi strašně líbily obrázky krásných bytostí s křídly, s líbeznými obličeji a laskavýma očima. Spojovala jsem si je hlavně s Vánocemi, které miluji dodnes.

V dospělosti jsem si začala kupovat sošky andělů, v různých podobách a provedeních. Ten nejhezčí mě stál spoustu peněz, je to krásná výtvarná práce ze dřeva a stojí mi na pelesti postele. Když ho nedávno viděla kamarádka, rozesmála se. A já se zamračila. Povídala jsem jí něco o tom, že si nemá ze všeho dělat legraci a že je trdlo.

Když odešla, přistoupila jsem k dřevěné sošce, pohladila jí obličej prstem a potichoučku jí zašeptala, že se má na ty posměšky vykašlat, že my dva stejně víme svoje. Sama jsem skoro nevěřila tomu, co cítím. Ale tušila jsem, proč to tak je. Před dvěma týdny mi totiž při nehodě v koňské stáji málem zahynulo dítě. Podrobnosti jsou zbytečné, ale od jisté smrti ho dělily tři centimetry. Toho anděla jsem si pak koupila, aby ochraňoval celou mou rodinu. Je teď něco jako talisman.

...

Autor: iStock

Andělé jakožto strážci našich duší lidstvo provázejí už tisíce let. Nejsou výsadou křesťanské víry. Ve starobylé Mezopotámii považovali anděla za osobní božstvo každého jedince. Tuto tradici přijaly později i jiné civilizace, včetně křesťanské.

Katolické děti se učí modlitbu ke strážnému andělovi už odmalička, anděly znají i děti z rodin, které nevěří v nic nadpřirozeného. Strážného anděla má prý každý. Někdo ho chápe jako intuici, jiný jako tichý hlas shůry, další prý dokonce tuhle krásnou, éterickou bytost může i vidět.

„Člověk musí být na setkání s andělem připravený, uvidět ho by pro někoho mohlo být až moc velké překvapení. Člověk by se mohl nepříjemně vylekat,“ říká andělská poradkyně Anna Malvína Havelková. Hodně záleží na každém z nás a na tom, jak moc opravdu věříme, nebo chceme věřit, v existenci andělů.

...

Autor: iStock

Psychiatr Karel Hynek říká: „Lidská psychika je i přes veškeré výzkumy a pokrok ve vědě stále obrovskou neznámou. Když někdo v něco věří, dějí se různé věci. Například důvěra v sílu konkrétního léku: mozek pak zafunguje tak, že podpoří tvorbu látek a procesů, které skutečně můžou vést ke zlepšení potíží. O něco podobného se může jednat i v případě, že člověk věří v pomoc anděla,“ vysvětluje docent Hynek. Na tom něco je. Prostě věříte v dobro, sílu, která vám dodává do života ochranu a světlo, a je vám dobře.

„Víra v andělskou pomoc není žádná úchylka, věřící člověk by neměl být nevěřícím nijak zesměšňován. Jeho víru není vhodné shazovat nebo se snažit mu cokoli vyvracet. Myslet na něco veskrze pozitivního (a to andělé, ať už jsou vysnění nebo skuteční, rozhodně jsou) může pomáhat nejen psychicky, ale i fyzicky. Nemluvím pochopitelně o nějakém blouznění, to může být nebezpečné. Když někdo z vašich blízkých začne až příliš podléhat svým představám, a dokonce ho začnou omezovat v běžném životě, je lepší se poradit s lékařem,“ komentuje andělské téma psycholožka Simona Králová.

...

Autor: iStock

• Myslete intenzivně na to, že byste se s ním rádi setkali nebo ho nějak cítili, a přitom si opakujte: Anděli, prosím, pomoz mi!
• Svěřujte se mu se všemi svými problémy.
• Představujte si sami sebe i své blízké, jak kolem vás stojí andělský roj a chrání vás i je. Řekněte nahlas: „Můj andělský strážce, ukaž se mi.“ A opakujte to několikrát za den.
• Můžete mu napsat i dopis a nechat ho jednu celou noc v blízkosti postele, na které spíte. Můžete do něj napsat všechno, co byste mu při setkání chtěli říct, čeho se bojíte a proč ho toužíte potkat.
• Abyste ho mohli lépe přivolat, alespoň jeden den se čistěte. Žádný sex, těžká jídla, alkohol ani cigarety. Vyčistíte si tělo i mysl a budete daleko lépe otevření vjemům a intuici.

Autor: profimedia.cz

"Něco uvnitř mi zavelelo. Andělé prý chrání i ty, kteří v ně nevěří. Nevěřil jsem taky. Ani by mě to ve snu nenapadlo. Změnil jsem názor po nehodě v autě. Nikdy si nezapínám pásy. Jednou, když jsem jel jen pár kilometrů, a to ještě na chatě, kde nebývá ani noha, mi něco uvnitř vysloveně zavelelo, abych se připoutal. Udělal jsem to. Za minutu jsem jen díky tomu přežil hrozivou kolizi: proti mně se ze zatáčky vyřítil náklaďák, já strhnul řízení a skončil jsem s autem na střeše, ale bez zranění. Bez pásů bych neměl šanci,“ vypráví svou zkušenost pan Jan z Prahy.