2°C
Podobizny slovanských bůžků prý ochraňují před zlem. Kdo z nich byl nejvyšší? Perun, první ze slovanského pantheonu. Bývá zobrazován jako muž drsného výrazu s měděnou bradou.
Jeho zbraní sekyra, jeho stromem dub a ze dnů čtvrtek nebo úterý. Podle některých výkladů byl i při stvoření světa, je také bohem slunečním, vládcem blesků, nebeským kovářem, bohem spravedlnosti, spájí v sobě mnohé aspekty, a často proto bývá srovnáván s Diem nebo Thorem. Perunem to ovšem nekončí...
I těm se klaněli Slované
ZALTYS: velký had, který spočívá zkroucený v podsvětí u kořenů světového stromu, velký nepřítel slunečního boha Peruna.
VELES: rohatý bůh dobytka, hojnosti a pán podsvětí je také bohem obchodu, básníků a bardů. Je nepřítelem Peruna a často bývá spojován s magií.
ROD A RODENICE: podle některých pramenů prabožstva stojící u zrodu univerza.
ČERNOBOG A BĚLBOG: tato božstva jsou také dávána do souvislosti se samotným stvořením světa a jsou ekvivalentem jin–jang.
SVANTOVÍT: androgynní božstvo zobrazované často se čtyřmi hlavami nebo tvářemi. Ty korespondovaly se světovými stranami nebo ročními obdobími. Byl bohem války a úrody a patřil také k bohům, kterým se přinášely lidské oběti.
PROVE: bůh soudu a spravedlnosti. Zjevoval se jako hubený stařec v otrhaném hábitu s řetězem na krku. Ze stromů mu byl zasvěcen dub a v dubovém háji jemu zasvěceném se také konaly soudy.
TRIGLAV: jeho tři hlavy symbolizovaly vládu nad třemi světy stromu: podsvětím, zemí a nebem. Zasvěcen mu byl černý kůň.
RADEGOST: sluneční bůh, později byl zdůrazněn i válečný aspekt. Také jemu se přinášely oběti.
No a teď hezčí část slovanských božstev, pokud se to tak dá u bytostí nehmotných vůbec říct.. A začínáme hned tou nejatraktivnější. LADA je bohyně lásky, krásy, radosti a mládí, paní květů. Zajímavé je, že stejně jako Persefona tráví část roku v podsvětí, což předpokládá určitý vztah k Velesovi. Tradičním znakem Lady je srdce.
MOKOŠ - paní Měsíce. Její jméno znamená »vlhkost«, do jejich kompetencí tedy patří vodní živel. Byla také považována za bohyni osudu, patří jí vláda nad uměním věštby a nad okultními silami. Někdy splývá s bohyní Země.
MATKA ZEMĚ, bohyně, která nebyla personifikována, obdoba antické Gáie. U Slovanů byla ve velké úctě, například plivnutí na zem bylo považováno za trestuhodný čin.
Tajemné bytosti
Nejčastějšími duchy slovanského pantheonu jsou běsi. Patří mezi ně duch domu DOMOVIK, jinak také domovoi, strážný duch domu i DVOROVIK, bytost, která má za úkol dohlížet na okolí domu. Dvorovik je obecně pokládám za hůře zvládnutelného než domovik, prý lidi i zranil. Povahy mnohem divočejší než předchozí dva běsové je LEŠIJ, pán lesa.
Může se zjevit v podobě sedláka bez opasku či nějakého lesního zvířete, v největší oblibě má vlka. Jeho povaha je nevypočitatelná, podle mytologie může naučit mnohé o magii nebo zabít. Lešij je zkrátka nebezpečný, stejně jako noční les.
KARZELEKOVÉ, LUDKOVÉ, POBUDOVÉ – to jsou bytosti v slovanské mytologii související se zemním živlem. Vyskytují se zejména v jeskyních a příliš se neliší od gnómů. Vodnímu živlu vládnou RUSALKY, jejichž působnost se ovšem podle pověstí neomezuje jen na vodní toky, kde tráví jen zimu. Na jaře vystupují na louky a často žijí ve stromech (podobně jako dryády). V létě často tančí na loukách své kolové tance »chorovody «, po nichž zůstávají vyšlapané kruhy. K lidem se chovají nevypočitatelně.
VZDUŠNÍ BĚSI – VÍLY často splývají s rusalkami. Obývají pustiny a také oblaka. Jejich hlasy mají hypnotickou moc a po jejich tancích zůstávají vyšlapané kruhy. Není radno do nich vstupovat, přináší to neštěstí. Méně známým aspektem vil je jejich bojovný duch. Často jezdily na jelenech a šípem zabily každého, kdo se jim postavil do cesty.
Vzdušná magie je velmi nebezpečná, a staří Slované ji proto používali jako magii bojovou. Duchové ohně nebyli u Slovanů nikdy příliš uctíváni, i když slovanská spiritualita je zaměřena hlavně na Slunce. Projevem ohňových běsů, je zejména kulový blesk a fenomén »ohnivého muže«.
